K hranici haluzení: já osobně ji mám dynamickou podle hry, délky záseku a momentální situace. Normálně (např. na iNule, kde jsou deady) bych nikdy nešel na místo, které vzniklo seřazením písmen tajenky "aby to vyšlo". Ale tahle situace byla výjimečná kombinace nepříznivých faktorů: je to Po trati, kde kryptické tajenky jsou spíše norma; z šifry už jsme vytěžili, co se dalo; dvě logická řazení nám nedalo nic, čemu bychom věřili (teda kromě rybníka byl): všechny týmy byly takto zmatené; ale především přišla bezprecedentní nápověda o jiném řazení, která dávala jasný signál, že se něco dost pokazilo a orgové by nas chtěli na další šifře.
Je hrozně zábavný sledovat, co všechno jsou týmy schopný vyhaluzit a vyzkoušet v terénu. U toho si nejde nevzpomenout na ty dřívější diskuze, kdy je šifra už vyluštěná a tým vyráží dál a co je jen haluzení... A jak tuhle hranici mají týmy nastavené různě.