Prvně, díky za hru! Škoda, že jsme do cíle měli tak daleko, že se nám tam už nechtělo. Ten začátek do čtyřky (asi nej z toho, co jsme viděli) byl celkem pěknej a vesměs se nám dobře luštilo. Ale představovali jsme si to trochu jinak.
Dominiku, třeba i já jsem z Po trati zvyklej, že to bude každoroční příděl frustrace, ale stále mě to svým způsobem baví. A jsem rád, že se to na jiných hrách spíš neděje. Myslím si, že pro kohokoliv je dobrá motivace v tom, že někdy někoho aspoň vidí dojít. Že ta ultimátní meta je dosažitelná.
Dominiku, v zásadě souhlasím s tvými argumenty ve prospěch těžkých šifrovaček, ale... nápadité šifry, jejichž autorské řešení dává smysl a je hezčí než alternativní věci, které jdou se šifrou dělat?
Z mého pohledu ty letošní hlavní zákysové kousky (5 a 7) byly přesně opakem toho, co popisuješ. Obě jsou v podstatě zápisem (5) nebo operací nad (7) nějakým základním šifrovacím principem, což samo o sobě považuju za nemastné–neslané, ale především ani u jedné bych neřekl, že se šifra nějak extra snaží pomoct mi to správné řešení najít.
Pětka obsahuje nehezké náhody (~12² dílků celkem, z toho 42 černých) a je matoucím způsobem vysázená (bílé čáry, u kterých si člověk není jistý, jestli v šifře mají být).
Sedmička pomáhá víc (odčítání nuly, divné závorky), díky za to, jsou to dobré hinty. Ale je zkonstruovaná tak, že vlastně trestá, když člověk udělá tu intuitivní věc, která se nabízí – totiž spočítá příklad. Kromě toho se s čísly, operátory a mezivýsledky dá dělat tolik věcí, že se neumím donutit považovat šifru za nápaditou.
Ani u jedné jsme si po prolomení zákysu neřekli "aha, no jo vlastně!". Spíš zaznělo "hm, tak třeba takhle, aspoň můžeme jít dál".
A jak psali Ondra i Aleš – v principu zajímavé pravidlo o konstrukci použité abecedy bohužel významně nafukuje čas potřebný k eliminaci nefunkčních postupů. O to důležitější mi přijde ladit úlohy tak, aby je šlo efektivně luštit úvahou spíše než zkoušením variant.
Orgové, mockrát díky za zajímavou a velmi povedenou hru. Z mého pohledu - který je dozajista ovlivněn solidním výsledkem a dobrým pocitem ze dvou překonaných záseků - má takhle vypadat pěkná těžká šifrovačka. Tedy nápadité těžké šifry, kdy se konkrétní tým v zásadě může zaseknout na téměř libovolné šifře, ale žádná z šifer nezastaví větší část týmů (= ne jako loni, kdy hra byla průchozí a třináctkou pak prošla jen čtvrtina týmů). I se zásekem se dá dosáhnout na pěkný výsledek a autorské řešení po vyřešení dává smysl a ve většině případů je hezčí než alternativní věci, které jdou se šifrou dělat. A to, že se letos hra reálně - jak bývá téměř pravidlem - nedala dojít, mi upřímně nevadí, i když kdo ví, jestli vlastně nedává smysl mít méně šifer než 15, pokud se zachová jejich obtížnost. Úplně nesouhlasím s tím, že by Po trati bylo jen pro šifrovací nadtýmy. Naopak při pohledu do letošních výsledků je vidět, že velmi pěkného umístění můžou dosáhnout i týmy dlouhodobě spíše středního doletu (tj. i z 20. resp. 25. nasazení) a porazit tak mnohé ambicioznější týmy, což se na konvenčnějších šifrovačkách vybavených nápovědami, paralelizací a obecně přetestovanými šiframi úplně neděje. Ale uznávám, pokud bych byl začátečník znalý šifrovacích poměrů či tým dlouhodobě kratšího doletu, tak bych na Po trati šel jen v případě, že bych si jako cíl odpovídající výzvu, typu dojít co nejdále či neplatit příští rok slevu za hloupost, a více bych se soustředil pro mě přívětivější pražské hry typu Civilizace, Matrixu či Bedny. Takže za mě: Orgové, jen tak dál, příště už určitě dojdem (pokud to hra umožní aspoň někomu)...
PS. Problém pozvolného ubývání účastníků šifrovaček a stárnutí startovního pole by bylo jistě fajn nějakým způsobem řešit, jen si nemyslím, že Po trati je tou hrou, která by to měla řešit. Naopak jsem rád, že hry, které jde téměř vyhrát se sedmihodinovým zákysem a zvýhodňují pamětníky Tapürů 2012 (jako šel jsem, ale že bych si na tu šifru vzpomněl při řešení, se říct nedá.A zjevně ani mí tehdejší spoluhráči si taky nevzpomněli...) ještě nevymřely.