Ondra: Na rozdíl od morseovkoidních postupů vede k tomu autorskému výrazná ústřední postava Jonáše, kterému se na okolních pozicích přesouvají příbuzní. Nápad je to samozřejmě netriviální, a není ostuda na něm zemřít, jak už to občas na dvanáctkách bývá :).

Tom: I já jsem toužil člověka nepatřícího do rodiny zařadit. Bohužel, princip šifry cizí lidi moc nepřipouští.