Phoebe (a spol.):

Chápu, že máte nějakou představu o tom, jak má vypadat správná šifrovačka a správné luštění. Jasně, dělejte to, jak je vám libo. Ovšem je možné, že se vaše představa o tom, jak se má správně hrát, často nebude krýt s představou organizátorů o tom, jak jejich šifry mají správně luštit. Má to několik důvodů: Při náloži přes 20 šifrovaček ročně je potřeba udržet originalitu šifer, což vede i k tomu, že orgové hojněji prolamují různá tabu a využívají netradiční postupy, které s domnělým „haluzením“ počítají. Autoři šifer vyžadujících všeobecný rozhled navíc častěji spoléhají na to, že co tým neví, to vygooglí nebo ověří zpětně z toho, co mu vychází za tajenku (případ této šifry). V neposlední řadě může být problém v tom, že v šifrách se přes veškerou snahu mohou snadno vyskytnout chyby, které se týmům, co s nimi nepočítají a nejsou v luštění dostatečně flexibilní, nemusí podařit odfiltrovat - což mohl být váš případ tady. Sám jsem si "dechu" při testu nevšiml, protože mi celkem brzy vycházela rozumná tajenka. Škoda té chyby, i když z mého pohledu nebyla nijak zásadní a neměla by bránit úspěšnému vyluštění šifry. Ale zpátky k věci. Prostě, bez určité míry empatie k orgům a schopnosti odhadnout, jak autor šifru mínil, co je schválně a co je jen hloupá náhoda, potažmo chyba, a co lze při luštění považovat za legitimní postup, může člověka na hrách čekat dost nepříjemných a vlastně i zbytečných zákysů. Jen je třeba pamatovat, že když se autor šifry nestrefí do vašich představ a vy si na šifře posedíte déle než většina pelotonu, neznamená to hned, že je šifra fuj. Spíš bych tu kritiku pojal tak, že se vám nelíbila, případně vám na rozdíl od ostatních nesedla.