šifra: seminář

Stručně řečeno, stěžuju si na motto "Návrat do dob dřevního šifrování aneb stačí tužka nebo papír." Jeho využití přidalo mezi 1) správnou interpretaci a odhalení dalšího stanoviště a 2) uvěření, že to takhle organizátoři mohli vážně myslet a chceme tam jet, desítky minut. Na jiné šifrovačce bych vygooglil, odjel a pak v diskusi držel hubu. :-)

Mám to tedy chápat tak, že pokud budete nějakou šifru v budoucnu považovat za lehkou (méně zajímavou, málo nosnou,...), tak její řešení ještě formulujete, aby nebylo lehce pochopitelné? Protože jiné vysvětlení pro tvůj komentář nemám. A též to osvětluje řešení jiných šifer. Raději bych si přál těžší šifru s jasným řešením, ale co už. Dobré vědět. Pokud to má být trend, nelíbí se mi. Ať tak či tak, zpětnou vazbu jsme vám poskytli a je čistě na vás, jak s ní naložíte.

Čili explicitní být mohl, ale nechtěli jste. V Praze je spousta věcí, které jsou jenom jednou. Třeba rodný dům Jana Kubelíka, na který se jistě dá odkázat jako na DUMKUBELIK. Nicméně zrovna trojelbusová zastávka mezi ně nepatří, ta v Praze de facto není, má tu jen památník. Shrnu to: Byla to první šifra, hráči ještě nebyli naladění na téma ročníku (nebudou vše historické odkazy na věci z doby Cimrmana?). Šifra umožňovala jasnější či delší text. Další stanoviště nebylo úplně za rohem. Není běžně známé ani lidem v Praze bydlícím. Šifra neměla vyžadovat nic než tužku. Z těch všech důvodů bych byl příště raději, kdyby byla tajenka k hráčům vlídnější, za hráče děkuji.

Pasáž o trolejbusech jsme v semináři slyšeli, letopočty jsme si poznačili -- ovšem o památníku se nemluvilo, takže řešení ukazovalo na kteroukoli z tehdejších zastávek kdekoli v Praze. Tudíž jsme řešení nepovažovali za úplné a s takovými za kolemjdoucími nechodíme. Stále nevidím důvod, proč zakódovaný text nemohl být explicitní.

Budu upřímný. Start nepovažuji za šťastný. Tedy líbil se mi až na řešení šifry. Měl jsem za to, že nosnou ideou Po trati je šifrování s tužkou a papírem. Myslím, že to i bývalo někde napsáno. Nutnost googlení již na startu tedy bylo velice nepříjemné překvapení. Relativně rychle jsme startovní aktivitu vyřešili, pak velice dlouho přemýšleli nad tím, kam máme vlastně jít (hm, což se vlastně během hry ještě několikrát zopakovalo). Ulici Ječnou jsme naštěstí zavrhli a zbytek týmu mě přesvědčil, že bychom se na Orionku aspoň měli zajet podívat, když už na startu dlouho tuhneme a skoro nikdo jiný tam nezbyl (na Orionku jsme dorazili kolem 50. místa, takže v tu dobu nejspíš mnoho týmů ještě bloudilo po Ječné, nebo v jiných částech Prahy). Kdyby bylo po mém, tak tam určitě ještě dlouho budeme. Bylo mi líto Ječného s Zieglerem, kteří tam stále a čím dál bezradněji opakovali svůj výstup. Ne, opravdu jste nám již nemohli pomoci. Příště bych se přimlouval za jasnější řešení. Zejména ve chvíli, kdy tajence "TROLEJBUSORIONKA" vůbec nic nebrání. Abych nebyl jen kritický, hra se mi líbila a děkuji za ni.