Orgovská reportáž

Orgodrobty 2017

aneb Rudolf nepřijel

  • Kamarádi! Stálo to za to. Na pokraji smrti cirhózou, na pokraji smrti nevyspáním, na pokraji smrti trudnomyslností, ale stálo to za to!
  • Já tomu možná tak nerozumím, ale za sebe bych řek, že to zas tak extrovní nebylo. Když to srovnám třeba s jinýma vejletama …
  • Prosím tě, to se přece vůbec nedá srovnávat!
  • Jak to? Aspoň tam byly ty nápovědy, čisté šifry, jasná řešení, občerstvení … Co je tady? Prd.
  • Mlč radši, buď tak hodný. To je přece zážitek na celý život. Já si to musím zkusit ještě jednou.
  • No bylo to hezký, ale že bych to musel zažít dvakrát … Každopádně nejdřív zase za rok, jo?!

Píšu to každý rok, a pokaždé to platí víc a víc. Už jsme v organizování mazáci a nedáme se v lednu rozhodit tím, že nám spousta šifer chybí. Trochu znervóznit jsme se nechali v půlce února, kdy sice zbývalo vymyslet toliko pár (použitelných) nápadů, ovšem většina těch existujících jaksi stále nevykazovala konkrétní podobu. Pak už jen stačilo pohrozit obsahem „šuplíku“ (kde se pohříchu nacházejí zpravidla šifry autora reportáže). To nás konečně vyhecovalo k zvýšenému úsilí, jehož plodem byla možnost většinu šifer otestovat, jak se sluší a patří (o námi zrušeném testování týmem NaPALM měsíc před hrou taktně pomlčíme). A v pátek před hrou, světe div se, šel Václaf na maturitní ples (i když jen na dobu nezbytně nutnou, ostužkovat své žáky a zatančit si sólo se studentkami) a my ostatní na pivo majíce hru připravenou. To tu ještě nikdy nebylo!

Ale zpět do minulosti. Poprvé jsme se nad letošním ročníkem sešli těsně po tom minulém, na konci března. Nikdo už přesně neví, co se tam probíralo (chybí zápis, protože Kempas doufal, že z něj sejmeme břímě funkce zapisovatele). Víme jen tolik, že se toho u piva navyprávělo, až hanba. Jistě jsme se také zhádali nad koncepcí hry a zda ji vůbec ještě pořádat. Část organizátorů deklarovala zaječí úmysly, ale čas ukázal, že to nemyslí až tak vážně. Spor o budoucnosti hry Václaf vyřešil šalamounsky, tedy dopředu a v tichosti – prostě do kalendáře přidal záznam o Po trati 2017 ještě před zmiňovanou po-poradou.

Po prázdninách se nám podařilo do orgotýmu draftovat 3 s kouskem fosforu (dříve vápníku), neb se nám zdálo, že byli příliš často blízko cíle a mohli by letos třeba i dojít.

Od října jsme se opět začali pravidelně scházet, a opět v jiné restauraci. Tentokrát jsme „nerozjížděli“ žádnou novou, nýbrž jsme cílili na jistotu. Také s Máchovou plzeňskou restaurací jsme se však nakonec v prosinci rozloučili (během jednoho večera nás stihli hned několikrát zklamat), takže do doby „vážných“ bytových porad jsme se po letech rádi uchýlili do restaurace U Bohouše.

Nu a vlastně dál není moc co psát a zatěžovat vás nudnými a nezáživnými detaily, které stejně nikoho nezajímají, jako třeba co všechno jsme zamítli a které nevyužité nápady zakomponujeme příště.
Vážení přátelé, co říci závěrem. V současné době o výrobě další hry uvažujeme. A kromě toho už je zase zapsaná v kalendáři.

Zdá se vám ta reportáž krátká a nezajímavá a cítíte se ochuzeni? Dobrá, zde máte pár bonusů a bulvárních „pikošek“.

O co všechno jste letos přišli

  • O tři houby v terénu ;-) Ale nebojte, příští rok je zařadíme zase všechny.
  • O některé verze šifer. Během vývoje hry to chvílemi vypadalo, že budou nasazena až dvě jmelí a dva rodokmeny (pochopitelně s různými principy luštění). Na poradách jste mohli například zaslechnout (cituji volně z našeho ohmataného deníčku): „Ano, čelovkou, tou si rád na Tvé zadání posvítím. Ale mé šifry se nevzdám!“
  • O vymazlené šifry 14 a 15, s cílovou aktivitou jako třešničkou, pardon mlíčím, na dortu. Marně čekaly na své terénní uchvatitele. Orgové, zdá se, budou až do dalšího ročníku trudnomyslní. No, aspoň trochu rozveselení vašimi kladnými ohlasy a reportážemi to snad nějak přežijí.
  • O několik dalších návrhů na cílovou aktivitu, které tady ale pro jejich brutalitu neotiskujeme.
  • O zvědavého invalidu Jirku Karáska. Na některých (prvočíselných) stanovištích by jistě býval vtipným, ale asi ne úplně spravedlivým prvkem. Taky se bál o své již tak pochroumané zdraví, proto raději zůstal doma.

Pomněnka

Myslím, že se nám podařilo dosáhnout několika rekordů a prvotin.

  • Možná nejdelší zadání vůbec (2559 slov), každopádně určitě nejvíce písmen zadání připadajících na jeden znak řešení: Bylo jich přesně 2200.
  • Zveřejnění šifry 15 na startu, aniž si toho kdokoliv všiml.
  • Aspirace na nejdelší zákys v historii. Tým Psychokopytníci strávil na houbách 14 hodin a 11 minut … aby šifru nakonec zdolal.

Zapomněnka

Všechno, o čem si týmy myslí, že se nám nepovedlo.

Další zajímavosti

  • Šifry inspirované Mistrem jsme se snažili ze začátku obsazovat na stanoviště tak, aby odpovídaly dané hře (pro neznalé, Cimrmanových celovečerních divadelních her je patnáct). Nakonec jsme sami rádi museli uznat, že tento požadavek je např. u šifry rozumní chlapci neúnosný. Tímto se Šufovi ještě jednou omlouváme za několikeré předělávání zadání. Na „svých“ místech tak přežily jen pětka a desítka.
  • Úvodní seminář původně měl obsahovat jako řešení polohu dalšího stanoviště. Musel by ovšem být použit nějaký triviální princip, jinak bychom byli nuceni seminář opakovat, což se nám při jeho délce nechtělo. Zvítězil tedy pověstný krok stranou a stará dobrá policejní brutalita.
  • Podnikli jsme úhrnem osm orgovýstupů na Husův kámen (provedli celkem dva lidé), z toho dva při plánování trasy a tři úplně zbytečně během hry z důvodu nedostatečně zvládnuté logistiky. Teda řeknu vám, pěkně jste to tam rozmatlali!
  • Pětka byla plánována jako první těžší šifra ve třetině hry a její efekt byl víceméně očekávaný, to nemohu říct. Týmy měla notně zpomalit až dvanáctá šifra a zásadní zásekovkou s úkolem z(a)držet většinu došedších měla být čtrnáctka. Vidíte, jaký nám v tom děláte hokej. Za trest si po nějakou dobu nedáme pivo. Neplačte, sami jste si to způsobili. A navíc, ta doba určitě nebude delší než den dva.
  • Se šifrou kurent přišla Lída, která se učí číst staré texty o rodinných vztazích. A nejen jich, aktuálně procvičuji čtení kšaftů. Zatímco do tvorby a úprav rodinné šifry raději příliš nezasahovala. Zasahovali však jiní!
  • Jestliže s jedenáctkou měla spousta týmů hodně práce, orgové také. Jednak nebylo úplně jednoduché naskládat těch „pár“ výrazů tak, aby dokreslené bludiště tvořilo řešení a aby žádný vyškrtávaný výraz nešel skrz roh. No a jednak původní již odladěná verze existovala ještě předtím, než jsme si vymysleli vlastní morseovku.

Alternativní fakta (orgové jsou vlastně svině)

  • Déšť přesně na moment startu jsme objednali dlouho před hrou ;-)
  • Všechny ty malebný Dubnovy trolejbusy jsme do tajenek dali schválně. Bohužel jen dva týmy stihly na dvanáctce vyluštit mezi orgy populární pozdrav „ZDARUS“.
  • Pendrekama jsme vás mlátili.
  • Dva kilometry na severní pól jsme vás nechali jít a hned zpátky. To jen abyste se vcítili do polárníků, co taky šli tam a pak zpátky. Na rozdíl od skutečných polárníků se na naší hře z pólu vrátil každý.
  • Téma tradičně žádné nebylo. Kdo machroval s využitím znalosti her Járy Cimrmana při luštění … ten skončil v Ječný.
  • Pro líné týmy jsme do čtyřky začlenili snazší ale falešný luštící princip, ze kterého vyšlo: NA JIHURUSKU.
  • Na startu jsme týmy po hodině a půl svolali doprostřed, že jim dáme nápovědu. A pak jsme je rozehnali pendrekama, holotu jednu!
  • Že nikdo nedošel jsme se zaradovali. Bylo to už potřetí, co jsme hráče takhle pěkně vypekli. Letos jsme navíc získali tři korálky.
    A stejně příští rok přijdete zas, co?

Sepsal Kempas. Doplnili Lída, Šuf, Václaf a zase Kempas.