Orgovská reportáž

Před tratí, za tratí, nikdo nesmí srát, nebo nebudu hrát

aneb Postup příprav hry Po trati 2013

březen 2012

Doznívá slastné opojení z prvního ročníku, který se kupodivu vydařil a líbil, žádný průser ani přes mohutný finiš těsně před hrou nenastal.

Světe div se, existuje již v hrubých obrysech trasa pro další ročník a dozná už pak jen malých změn. Trasa je základ, vznikla asi dva týdny po loňské hře a výrazněji jsme ji změnili jen v květnu, protože nám částí prošla Bedna. Ale aspoň jsme na ní měli výhodu domácího prostředí, neb trasu jsme už měli projitou.

jaro–léto 2012

Zdánlivě se nic moc neděje, občas někoho napadne námět na šifru, který pak v hospodě pod příslušným vlivem hodnotíme a přetváříme. Jak by asi vypadaly naše šifry, nebýt inspirativního moku? Zřejmě nic moc. Většina šifer vznikla ale až od září do ledna, kdy jsme zintezivnili návštěvy v lokálech.

září 2012

Začínají pravidelné středeční porady co dva týdny, kde na sebe kromě ladění šifer šijeme velký bič (vlastně hned několik) v podobě aktivit. Nápad s jedlou šifrou včetně umístění do Řepory vznikl v září po Ostrovtipu, ale detaily se ladily až v lednu. Tyto jsou při hře a po ní vesměs vychvalovány – aby taky ne, po celkovém vynaloženém úsilí :-) Porady zhusta končívají v hospodě, kde k ránu přicházejí opět ty nejlepší nápady a zlepšováky. Usmíváme se nad představou, že na jedničcedvojce se týmy pobaví vtipnými texty, a od trojky už se budeme bavit jenom my. Neboli trojka je asi obtížnější, než by být měla, ale jinam umístit prostě nejde. Je zajímavé, že na jiném místě v Praze netvoří ulice sedmisegmentový displej :-(

Po loňské „alkoholové“ tematice dostává letošní hra bezdomovecký nádech. Proč se tomu bránit? Na startu se budou vyměňovat (občas i) prázdné pivní lahve, trojka pojednává o bezdomovci, ve skanzenu se bude fasovat polévka a jiná jídla, na osmičce se týmy budou hrabat v popelnici, a na pětce bude šifru vydávat bezďák popíjející krabicák (původně jsme dokonce koketovali s myšlenkou zahrnout do našeho týmu skutečného bezdomovce, který bude odměnou za krabicové víno pětku hlídat). Jednoho vhodného jsme potkali v Kauflandu při nákupu zmíněných krabicáků … mlsně po nich pokukoval.

prosinec 2012

Polovina šifer je v podstatě hotová, ostatní už mají aspoň hrubé obrysy, i když je třeba je dotvořit či dát jim fyzickou podobu. Dvě šifry nám vyfoukla TMOU a jednu Noc tapürů, takže jsme museli nějaké přidat. Začínáme řešit pronájem skanzenu, kterýžto k naší radosti klapne za rozumných podmínek. Ale s první odpovědí na mail si pan ředitel dal na čas, už jsme skoro ani nedoufali a začali hledat alternativní pozici šestky, což zase nabourávalo tvar trasy, který jsme získali změnou po Bedně a chtěli jsme ho využít v cíli. Cíl v podobě ZŠ Jitřní se rozplynul poté, co nám po nějaké době odpověděli odmítavě. Musíme se poohlédnout jinde. Paní ředitelka nám naznačila, že pan školník si musí o víkendu odpočinout a odkázala nás na tělocvičny v okolí Černého koně.

Začínáme se scházet každý týden, přece jen hra se blíží, a chceme se pár nocí před hrou v klidu prospat.

leden 2013

Šifry už mají své pevné místo ve hře, i když některé z nich stále neexistují. S patnáctkou se čeká na pozici cíle a tvorba metromapy se odkládá, protože je strašně pracná a není vymyšlený postup, jak si to zjednodušit. Svoji podobu dostává rulička, i když ještě v daleko obtížnější formě. Ještě pro jistotu čekáme, jestli nám něco nevyfoukne Sendvič. Naopak potom doufáme, že při Sendviči se týmy domluví na účasti na Po trati. Optimisticky očekáváme 80 týmů, čemuž také přizpůsobujeme rozpočet – uplatit skanzen i cíl nebude jen tak. Tedy, až ten cíl budeme mít. Oslovujeme TJ Sokol Hodkovičky, komunikace z jejich strany probíhá pomalu a je spíše neurčitá až mírně odmítavá. Kam my ten cíl jenom umístíme?

Ze Sokola Hodkovičky přicházejí odpovědi na maily jednou za čtrnáct dní vždy v pondělí, postupně se z nich dozvídáme, že tam mají jen dva záchody, že v sobotu odpoledne je tělocvična obsazená atd. Nakonec po zdlouhavém přemlouvání zazní razantní ne, tak kontaktujeme jeden z oddílů TJ Kotva Braník.

Rozpočet se upravoval mnohokrát, startovné jsme po dohodě s Řeporou stanovili na 420 korun a modlili se za aspoň 70 týmů. Nakonec jsme museli snížit rozpočtované částky skoro na všechno, včetně startovních piv, takže týmy dostaly ne příliš chutný Klasik.

únor 2013

Proběhl v podstatě jediný „velký“ test týmem NaPALM. Výsledek celkem uspokojující, provádíme drobné úpravy podle jejich návrhů. Říkáme si, zda letos ty naše šifry nejsou moc jednoduché… I tak necháváme start o hodinu dřív, trasa bude dlouhá a mráz třeskutý. Oproti loňsku nám NaPALM vyluštil skoro všechny šifry. Kromě knihy, kterou jsme jim poslali poštou, a ruličky, která se musela zlehčit, se nezasekli nikde. Dostali jsme trochu strach, že průchod hrou bude příliš hladký a jediné, co bude týmy zdržovat, budou přesuny.

Jestli my bychom neměli začít vyrábět věci, které se do startu nezkazí? Pak zas budeme nestíhat. A taky je třeba naposled projít trasu a určit konkrétní místa pro šifry na stanovištích.

Sokol odolává. Oslovujeme TJ Kotva, jsme ovšem ponecháni bez odpovědi. Z turistického oddílu přichází sice promptní odpověď, ale s povzdechem, že oni nic nezmůžou, že musíme oslovit TJ. Na mail zaslaný přímo TJ však nikdo nikdy neodpověděl.

březen 2013

Co s tím cílem? Dokud ho nebudeme mít, nemůžeme ani vytvořit text patnáctky.

Nedaleko se nachází nádraží Braník. Nádražka? Ale proč ne, vždyť se to dokonce hodí tematicky do konceptu hry. Akorát otevírají až v sedm. No co, cílová aktivita se dá luštit i venku, stylově s výhledem na trať. Nádražka nás sice napadla už po neúspěších se sokolovnou v Hodkovičkách, ale pořád jsme to brali jako hodně nouzové řešení, takže navštívit ji a domluvit se jsme jeli až týden před hrou. z naší aktivity nadšení nebyli, neb v sobotu měli mít soukromou akci a výjimečně hodlali zavřít až kolem půlnoci (normálně vyhazují hosty už v sedm večer), takže by obsluha byla nucena pracovat téměř 40 hodin v kuse, což provozní odmítla a přislíbila alespoň, že otevře ráno už v šest, tedy o hodinu dříve.

9.–10. 3. 2013

Procházíme trasu. Je docela hezky, i když blátivo. To to bude při hře vypadat!

Po večerech laminujeme pomůcky (Týden před hrou? To je paráda, máme předstih.), popisujeme a lepíme toaleťáky a provádíme finální sazbu některých šifer. Dvě z nich pořád ještě fyzicky neexistují, díky nejistému cíli do poslední chvíle. To se stihne později. Knížky už jsou z velké většiny vytrhané, stačí zakroužkovat a zkontrolovat. Týmy se po hře divily, jaktože na toaleťáku nebylo poznat, že byl rozbalený. Kdyby věděly, že se každý rozlepoval a zalepoval dvakrát, protože paranoidní z orgů trvali na „odstranění“ zavádějící tečky nad velkým tiskacím „İ“, kterou tam píšou jen Turci a někteří (méně paranoidní) orgové.

11.–14. 3. 2013

Přípravy vrcholí, mnohdy se pracuje do brzkých ranních hodin, zvláště skanzenové jídlo v posledních dnech dává zabrat (zkuste si někdy napočítat třeba šedesátkrát dvaadvacet „kvalitních“ mražených kousků mrkve). Začínáme mírně nestíhat, drobností i větších věcí neubývá, spíš naopak. Hovna už nabyla svých ladných tvarů a smrdí v jednom z orgovských bytů na chodbě. Z knížek je asi deset zmetkových, takže hurá znovu řezat.

Rozdělují se role pro samotnou hru. Ty se pak stejně budou operativně měnit, ale s něčím se začít musí. Proježděných více než 600 km ve třech autech spíše hovoří o tom, že se role více měnily, než byly stanoveny před hrou. Logistiku budeme muset ještě trochu do dalších ročníků zlepšit.

15. 3. 2013

Cože jsme se to chtěli před hrou? Vyspat? Budeme rádi, když vůbec zalehneme aspoň na chvíli, některým se nakonec ani to nepodaří. Dotváříme patnáctou šifru, mnoho hodin až do rána, ale výsledek stojí za to. Aspoň tedy s odstupem času, v pátek jsem si to nemyslel. Jedenáctka, neboli jsou namalovány pouze červené části. Jídlo je už v podstatě nachystané: Bagety, špízy, jednohubky, perníčky – jako v cateringové společnosti. Tisk, stříhání, laminování, lepení samolepek, vaření škrobu alias slizu na hovna, a spousty dalších dodělávek. Hlavně abychom na nic nezapomněli.

16. 3. 2013

Dopoledne je jedenáctka domalovaná, věci naloženy do aut, vše se snad zvládne včas. Někteří jedou na zasloužený oběd před hrou, jiní ještě skenují, sázejí a tisknou metrošifru II. Dokončeno hodinu a půl před hrou! Hurá, může se na start.

Dál vše víceméně klape, řeší se jen „drobnější“ technické trable s QR kódy, SMS systémem a proprietami ve skanzenu (děravý hrnec na polévku to jistí). Věřili byste, že organizátoři zapomenou vložit kredit na SMS službu? Úkolů k okamžitému řešení ale během hry neubývá, a tak plán postavit zasranou republiku za světla se postupně vzdaluje jako slunce za horizont. Naštěstí stíháme zarazit kůly ještě před úplným zamrznutím louky. Nakonec se ukazujeme být trochu pomalými, první přišedší Přizdisráči musejí čekat sedm minut na umístění posledních hoven, pardon okresních měst.

A pak už jen mrzneme, občas se na stanovištích střídáme, a ke konci trochu nudíme. Nic naplat, je třeba provozovat stanoviště až do konce hry. Jediný závažný problém nastal na čtvrté šifře, kde došla zadání, což byla naše chyba a dotčeným třem týmům se za to omlouváme. I když do svědomí by si měl sáhnout i tým, který odnesl poslední kopii.

Ale evidentně to stojí za to, skanzen, a bezdomovec Mer hraje svou roli přímo virtuózně. Některé týmy „odstrašuje“ tak úspěšně, že se k němu zprvu vůbec bojí přiblížit, jiné baví svou umně hranou opilostí, gesty a povídačkami o tom, jak tu našel nějaké papíry s blbostmi, že s nimi topí, ale že mu jich ještě pár zbylo. Když mu jeden z týmů odmítl nabídnout cigaretu či trochu alkoholu s odůvodněním, že jsou z Matfyzu, odvětil s klidem: „Jó, taky jsem tam studoval.“ Před hrou protestoval, že na stanovišti moc dlouho nevydrží a že bude chtít vystřídat hned, jak se udělá zima. Nakonec se mu tam zalíbilo a vydržel u ohýnku až do ranních hodin.

17. 3. 2013

Cílovou aktivitu připravujeme kolem jedné hodiny ranní, protože Přizdisráči jsou už na čtrnáctce. Zjišťujeme, že nemáme vodu do prázdných pivních lahví (původně mělo být ve všech trochu vody a přibývala by směrem k plné flašce), takže situaci řešíme vymyšlením náhradní varianty s nápovědami ve formulích „přihořívá“ a „samá voda“. Přizdisráči stále nikde, tak na ně čekáme v teple vyhřátého auta. Vzbudí nás až telefon s tím, že branické nádraží je dost velká lokalita a jestli bychom jim to neupřesnili. Vyrážíme tedy na nástupiště potrápit Přizdisráče adventním kalendářem a mrzneme tam s nimi víc než hodinu (taky to mohli vyluštit rychleji). A tak máme vítěze, kterého vzápětí posíláme spát, ať se vrátí v poledne na vyhlášení. Čekáme na druhé JÁDRO, ale to nepřichází. Stejně tak nepřichází provozní restaurace, na tu tady dokonce čekají stepující zaměstnanci. Hospoda nakonec otvírá v 7.15, ale nám to zdržení tolik nevadí, protože druhý tým přichází až v osm.

Zdá se, že jsme to nakonec zvládli. Na odpolední hospodu není ani pomyšlení, po vyložení věcí z aut směřujeme co nejdříve do horizontálních poloh, ve kterých setrváváme v průměru 15 hodin v kuse.

Bude to příští rok ještě náročnější? Tak určitě né! Nanejvýš pro účastníky :-)

Za organizátory sepsal Kempas, zasvěcenými postřehy doplnil Václaf.